Asi před třemi tisíci let žila v Thébách žena, která se neobešla bez dokonale vybalancované chůze. Díky jejímu chybějícímu palci to však šlo poměrně těžko, protože palec na noze nese zhruba 40% hmotnosti těla. Žena proto využívala první protézu na světě.
Byl to umělý palec vyrobený ze dřeva a kůže, který byl připevněn na nohu pomocí lýkových a lněných šněrování. Vědci z Britského institutu University of Manchester, chtějí repliku protézy vyzkoušet na dobrovolnících, kterým chybí palec. Chtějí tak potvrdit teorii, že palec byl zkonstruován tak, že váhu důmyslně rozkládal po celé noze. Palec byl v období starověkého Egypta zvláště důležitý. Lidé nosili obvykle jen sandále, proto se nemohli spoléhat na oporu pevné boty. Ať už byla protéza funkční nebo ne, její funkce byla především estetická. Měla ženě doplnit nohu a působit věrohodně, nikoliv odpudivě, jako chybějící palec.
Nejstarší umělou nohu nosil vynálezce z roku 300př. n. l. byla zhotovena z bronzu. Nález protézy byl však zničen při bombardování Londýna za 2. světové války.
Nejstarší falešné oko nosila obyvatelka západního Íránu zhruba před 4,8tisíci let. Náhražka byla zhotovena z tuku a dehtu, vlásečnice pak ze zlatého drátku.
První protézu zubu využil etruský lékař asi před třemi tisíci lety. Náhražka byl pouze telecí zub, který připevňoval k lidské čelisti zlatý můstek.
